Ethernet zrychluje

29. 05. 2015

Klasická síťová technologie Ethernet začala na rychlosti 10 Mbit/s a na koaxiálním kabelu. Na tomto médiu byly připojeny všechny počítače, přesněji řečeno jejich síťové karty, a aby se navzájem nerušily (v jednom okamžiku může vysílat pouze jeden, jinak se signál zaruší), technologie fungovala na principu detekce kolizí. Postupně se přešlo na strukturované kabeláže, a sdílené médium bylo „skryto“ v aktivním prvku – hubu. Aby se dále zvýšila propustnost, postupně se přešlo na switche, kdy data cestují z portu odesílatele do portu příjemce, a může takto probíhat souběžně několik komunikací, aniž by došlo ke kolizi.

Postupně se přešlo na rychlost 100Mbit/s, potom 1Gbit/s, dnes je již celkem běžné použití 10Gbit/s rychlostí. Průběh nasazení byl vždy stejný: Technologie byla nejprve drahá, proto se používala nejdříve u serverů, kde vyšší propustnost má největší opodstatnění, a postupně, jak zlevňovala, se stala běžnou a všeobecně rozšířenou. Dnes jsme ve stavu, kdy gigabit je komodita, a 10Gbit se používá hlavně v serverech a datacentrech. Problém zvyšování rychlostí s sebou ovšem nese vyšší nároky na kabeláž – buď je možná kratší vzdálenost (což se využije v serverovně v racku), nebo je třeba použít nákladnější optický kabel.

Současně s vývojem drátových technologií se vyvíjí i bezdrátové WiFi. Nastupuje standard 802.11ac, kde je rychlost přes 3 gigabity s výhledem na další růst, a tady nastává problém – „krmení“ (tj. připojení přístupového bodu do infrastruktury) drátem gigabitovým najednou představuje úzké hrdlo, a 10Gb by celé řešení výrazně prodražilo. Proto byly definovány nové rychlosti 2.5 a 5 Gbit/s, přinášející dvě zásadní výhody: Oproti 10 Gb/s nižší cena, a možnost použití stávající kabeláže kategorie 5e/6. Kromě toho je možné i napájení přes Ethernet (PoE).

Na horním konci výkonového spektra se definují standardy 25 a 100 Gbit/s, pro propojení v datových centrech.